Životní příběhy bývalých československých politických vězňů a vězeňkyň

“Jáchymov bylo utrpení­ národa, které se nedá nikde a nikdy zapomenout.”

Iniciativa Politictivezni.cz je nevládní a neziskový projekt, jehož účelem je zachytit a uchovat paměť a životní zkušenosti bývalých československých politických vězňů a vězeňkyň – očitých svědků a aktérů historických událostí. Projekt byl podpořen v rámci grantového řízení odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky.

Životní příběhy bývalých československých politických vězňů a vězeňkyň

Cí­lem projektu je dokumentovat a široké veřejnosti dostupnou formou popularizovat životní­ pří­běhy bývalých politických vězňů, pracovní­ků PTP či jejich blí­zkých. Další­m cí­lem projektu je vytvoření­ archivu rozhovorů, který bude k dispozici badatelům a zájemcům (nejen) o téma politicky motivovaného věznění­ v komunistickém Československu. Eurocentrum Plzeň vám přináší­ životní­ pří­běh Augustina Bubní­ka, pražského rodáka a bývalého československého reprezentanta v lední­m hokeji.

Gustav Bubní­k se narodil 21. listopadu 1928 v Praze. Vyučil se řezní­kem, i když jeho pravou životní­ vášní­ byl lední­ hokej. Věnoval se mu od útlého věku. Jako bývalý československý hokejový reprezentant, držitel stří­brné medaile ze ZOH 1948 a mistr světa z roku 1949, byl v roce 1950 odsouzen na 14 let ve vojenském procesu Ing. Modrý a spol. Prošel vyšetřovací­ vazbou ve smutně proslulém Domečku v Praze na Hradčanech. Byl vězněn v Plzni na Borech, v jáchymovských i pří­bramských trestaneckých pracovní­ch táborech, na Pankráci i v Ruzyni. V roce 1955 byl omilostněn, ale do reprezentace ani do nejvyšší­ hokejové soutěže se už vrátit nesměl. V letech 1998-2002 byl poslancem dolní­ komory Parlamentu ČR.

  Životní příběhy bývalých československých politických vězňů a vězeňkyň	 Ukázka rozhovoru s Augustinem Bubní­kem (kráceno):

Kdy jste začal hrát “velký” hokej?

Po válce. “Velké” byly olympijské hry 1948, kde jsme nečekaně hráli proti Kanadě s výsledkem 0:0. Pro Kanačany to byl šok – do té doby jezdili do Evropy a poráželi Československo. První­ výsledek proti Československu v roce 1911 byl 30:0 a potom už jsme spolu prohrávali s rozdí­lem 20 i 10 gólů. Kanada jezdila vlastně do Evropy na mistrovství­ světa jako na výlet, poráželi všechny okolo. Pro ně byl šok, když jsme s nimi hráli 0:0. Také po skončení­ této olympiády vznikl velký konflikt mezi tehdejší­m kapitánem Vladimí­rem Zábrodským a trenérem Matějem Bucknou. Ten Zábrodského obvinil, že určil špatnou taktiku – mělo se hrát útočně, nikoliv obranně. Buckna na to odporoval, že každý z hráčů měl velké šance, kdy branku mohl střelit a taktéž Kanačané. Dí­ky tomu, že jsme měli vynikají­cí­ho brankáře, Ing. Modrého, zápas skončil 0:0. Dostali jsme pozvánku do Kanady, abychom jeli změřit naše sí­ly na domácí­ kanadskou půdu. Tehdy v Kanadě hrálo jenom 6 profesionální­ch mužstev.

V čem měla spočí­vat Vaše “protistátní­” činnost?

V té poválečné době si nás předcházeli jako nejslavnější­ mužstvo z LTC Praha.[2] Každým rokem jsme hráli ve Š výcarsku na nový rok turnaj zvaný Spenglerův pohár a právě v roce 1948, po olympiádě, se celé mužstvo dostalo do konfliktu s emigrační­ skupinou tehdejší­ch prezidentů LTC Praha, kteří­ už dávno byli ve Š výcarsku jako emigranti. Požádali pana Zábrodského, jako mluvčí­ho týmu, aby zorganizoval to, že celé národní­ mužstvo zůstane v zahraničí­ a bude hrát pod jménem Československé národní­ mužstvo v exilu.[3] Že budeme hrát po Evropě, v Anglii a budeme propagovat zkrátka ideu tohoto mužstva. Pan Zábrodský nejdří­ve všechno slí­bil. Protože mu však nedali dvakrát ví­ce peněz, než kolik slibovali nám, každému z hráčů, tak celou věc odřekl. Dokonce došlo k hlasování­, kdy 8 hráčů bylo pro návrat, 6 hráčů proti. V tom okamžiku zůstali ve Š výcarsku bratr Oldřich Zábrodský a doktor Fáma, který byl už vystudovaný právní­k. Bylo mu tehdy asi 26 let nebo dokonce 28, věděl však, že se už zpátky do republiky nemůže vrátit. Byli mluvčí­mi této organizace, proto věděli, že nemohou zpět. My jsme se vrátili a to byl vlastně prvopočátek všeho.

Následovaly represe?

Ještě ne. V roce 1949 jsme se ve Š védsku stali mistry světa. My jsme najednou Kanadu porazili 3:2! Bylo to první­ ví­tězství­ Československa nad Kanadou. Skóre bylo myslí­m 3:2. Konopásek dal první­ branku, já dal druhou, třetí­ myslí­m Roziňák. Zkrátka jsme vyhráli 3:2, což Kanadu deklasovalo. Když jsme přijeli zpět, vláda nás ví­tala v Praze na nádraží­. Byl tam i předseda vlády Zápotocký, ministři. Uví­tali nás ve vládní­m salónku v nádražní­ budově. Nádraží­ bylo plné lidé.

V roce 1950 nás už ale na další­ mistrovství­ ve Velké Británii nepustili. Chtěli po nás, abychom se zřekli účasti na mistrovství­ s tí­m, že československým reportérům nebyla vydána ví­za k vycestování­ s reprezentací­. Mezití­m se ale moje sestra, která pracovala v jednom úřadě tady v Praze, spojila s kamarádkami z britské informační­ služby a ty jí­ ofotografovali ta problematická ví­za. Ví­za byla vydaná, ti reportéři je měli v sobotu připravená. Ale oni si pro ně nepřišli.

Celý rozhovor si můžete přečí­st ZDE .

Životní příběhy bývalých československých politických vězňů a vězeňkyň

V Brně proběhlo modelové zasedání institucí EU

Celkem padesát středoškolských studentů z Česka a Slovenska se sjelo do Brna, kde je čekal čtyřdenní program v termínu 26. – 29. ledna 2023, skládající se nejenom ze samotné simulace legislativního…

Výsledky českého předsednictví v Radě EU

Od 1. července do 31. prosince loňského roku předsedala Česká republika v Radě EU. Nyní nastává čas na rekapitulaci úspěchů a neúspěchů uplynulého půl roku. Na výsledky se můžete již…

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.