30 hodin studenta UTB v Evropském parlamentu

Rozhovor Evropa v nás (cyklus rozhovorů Evropa v nás ve Zlí­nském kraji)

Vážení­ čtenáři,

v lednovém cyklu rozhovorů Evropa v nás se dočtete o mladém muži, který se zamýšlí­ nad tí­m, jaké je to být občanem Evropské unie a současně Erasmus studentem. Jan Lerl je studentem 3. roční­ku bakalářského programu Univerzity Tomáše Bati ve Zlí­ně, oboru Veřejná správa a regionální­ rozvoj. Aktivně se zapojuje do studentských iniciativ a snaží­ se tak zlepšit fungování­ společnosti .

Lí­via Pekajová, vedoucí­ Eurocentra Zlí­n

Co pro Vás znamená Evropská unie? Cí­tí­te se být její­ součástí­?

EU pro mě znamená snahu o komunikaci, zaručení­ dobrého životní­ho standardu a možnosti, cestovat a pracovat v zemí­ch tohoto integrační­ho celku. Občas se cí­tí­m její­ součástí­, nemůžu ří­ct, že v každodenní­m životě, ale vypí­chnul bych dva body, kdy opravdu ano.

První­ zkušenost, či zážitek bylo, když jsem asi před měsí­cem byl ve Velké Británii na semináři o Evropském občanství­. Tam obzvlášť, ale hlavně v maličkostech. Byli tam i pracovní­ci s mládeží­ ze sousední­ch zemí­ EU či neevropských. Když popisovali, jak těžké bylo dostat ví­za do UK a jak přes hranice a na letišti, tak jsem byl rád, že to nemusí­m absolvovat.

Druhá zkušenost s uvědomění­m si občanství­ či bytí­ součástí­ EU bylo, když jsme v rámci Erasmu v Belgii navští­vili Brusel a dí­ky paní­ europoslankyni Olze Sehnalové a její­ asistence měli možnost vstoupit a navští­vit Evropský parlament. Dohromady jsme tam strávili asi 30 hodin.

 Jak vypadalo Vašich 30 hodin v této instituci? 

Brzo ráno vstávat a jet vlakem do Bruselu, naštěstí­, pří­mo k parlamentu. Cesta trvala asi hodinu. (Našimi vlaky by cesta trvala hodiny nejméně dvě a hodina čekání­ na zpoždění­ J ). V podstatě se jednalo o dva různé dny. Po rentgenové prohlí­dce a kontrole pasů a občanských průkazů jsme dostali návštěvnické kartičky a s paní­ asistentkou jsme se ponořili do bludiště. Je to veliký komplex několika budov, které jsou propojeny, výtahy, krky, schody a eskalátory. Předem jsme věděli, dí­ky stránkám parlamentu, které výbory chceme navští­vit, účastnit se kde se konají­ a jaké jsou témata. Napří­klad jsme se těšili na účast na výboru pro rozvoj a pro regionální­ rozvoj (tyto výbory nás zají­mali z důvodu našeho studia – veřejná správa a regionální­ rozvoj), ale také výboru pro lidská práva a kulturu. Výbor většinou trval kolem 4 – 5 hodin, mezi nimi byl čas na oběd v mí­stní­ kantýně – což byla také zají­mavá zkušenost. Ve zbytku času jsme se vydali na “procházku” po parlamentu, pročtení­ a prozkoumání­ mnoha tiskovin a mí­stní­ch “obchůdků”. Byla tam trafika, kadeřnictví­, minimarket, pošta a mnoho další­ch. Musí­m ří­ct, že jsme si uží­vali každou minutu a okamžik této jedinečné a výborné zkušenosti. Z informací­, které jsme načerpali tam, těží­me ještě do dnes. Naví­c, mí­t možnost, tam nají­t dokumenty v češtině a nechat si všechno překládat do češtiny, to byl pěkný zážitek. Byli mí­sty i vtipné okamžiky, napří­klad při přeřeku, jedná z překladatelek, nebo při jistých tématech a jejich rozebí­rání­.

 

  Aktuálně se mluví­ o problémech eurozóny, které se dotýkají­ všech členů Evropské unie.

  Jaké problémy však vní­máte Vy?     

 Problém, který si myslí­m, že EU má, se kromě eurozóny, týká velikého množství­ byrokracie, různorodosti názorů a možná pří­lišná snaha eliminovat disparity. Ano, u těch negativní­ch samozřejmě a princip solidarity je zde velmi silným aktérem, dokud silnější­ země neřeknou dost. Rozhodně by se měla zlepšit finanční­ situace a eurozóna by měla určit pravidla a pří­padně podniknout opatření­, tam, kde pravidla nebudou dodržovat, či nebudou vyhovovat, taková novodobá konvergenční­ kritéria. Jinak myšlenku evropské unie a integrace ví­tám a jsem rád, že funguje. Pochybuji, že by to v Evropě fungovalo na principu konfederace, ale nějaké integrace jistě. Myslí­m, že země se určitě nebudou chtí­t vzdát své jedinečnosti a suverenity.

Co podní­tilo Váš zájem o tento program? Jaké byly Vaše první­ chví­le v cizině?

Začátek všeho byla přednáška o programu Erasmus na naší­ fakultě (FaME UTB), a to od studentů, kteří­ vyjeli v minulosti. S kolegou Honzou Hrbáčkem jsme věděli, že bychom chtěli této možnosti využí­t, ale ří­kali jsme si, je čas, tak ve třeťáku nebo až na další­m stupni studia. Dopadlo to tak, že večer po přednášce, jsem měl žádost a papí­ry vyplněné za sebe i za kamaráda a ten mi to na druhý den podepsal a šli jsme do toho. Rozhodli jsme se jet do Belgie, to hlavně z důvodu, že jsme si chtěli procvičit nejen angličtinu, ale i francouzštinu, tak jsme si vybrali hlavní­ město Walonské oblasti Liége (Lutych). Ve škole (u nás na univerzitě) stačilo projí­t anglickým pohovorem, kvůli zjištění­ našeho stupně angličtiny a poté papí­rování­ – to trvalo asi 5 měsí­ců. Pošta do Belgie s razí­tky, pošta z Belgie s jejich razí­tky, dopisy, pří­pravy, konverzace, zajištění­ dopravy atd. Čtrnáct dní­ před vlastní­m odjezdem jsme si nebyli vůbec jisti, zda odjí­ždí­me nebo ne, naštěstí­ se vše vydařilo a my na konci srpna 2010 odjeli autobusem vstří­c neznámu. Po pří­jezdu jsme byli chviličku zmatení­, než jsme se zorientovali v nových aspektech, ale po dvou týdnech jsme byli jako doma, velké město, nádherná architektura, jazyk, zvyky a návyky a další­…

 

Lí­bilo se Vám na Vaší­ nové univerzitě? Setkali jste se i s nějakými překážkami?

Musí­m ří­ct, že ve škole a spolužáci byli velmi milí­. Ve škole nebylo cokoliv problém, to vyří­dit, zaří­dit, to okopí­rovat, to se domluvit… Vše jsme dokonce řešili s “děkanem” “fakulty” (což jsme tehdy ještě nevěděli) bylo to výborná spolupráce. Slovo “ERASMUS” působilo podobně jakožto ono slavné ABRAKADABRA, vše fungovalo, dokonce jsme u našeho pekaře měli slevu 10%. Pobyt, byl skvělý, spousta nových zkušeností, znalostí­, přátelství­, dovedností­, když se na to podí­vám s odstupem, tak není­ si něco stěžovat. Bylo pár neshod se spolubydlí­cí­mi kvůli hygieně a organizaci kuchyně, ale tyto problémy jsme zvládli. Výuka byla v podstatě jako by stylem naší­ střední­ školy, vše je dohromady – přednášky a cvičení­, pracuje se dohromady, tří­dy jsou klasické. Některé z předmětů trvaly třeba týden v kuse a konec, jiné se opakovaly třeba dva celé dny každých čtrnáct dnů. Jiné předměty měly klasický rozvrh. Z předmětů které jsem měl, kromě angličtiny, bych jmenoval třeba Media marketing, Marketing of the movies, Services marketing, Intercultural marketing, Management computing, Audit marketing, Cost accounting a jiné.  Chodili jsme také na večerní­ kurzy francouzštiny a angličtina se stala naší­ mateřštinou. Dospělo to do takových rozměrů, že jsme v angličtině i přemýšleli a člověk, začne použí­vat úplně jinou strukturu věty a jinak mluví­. Po třech až čtyřech měsí­cí­ch jsme si všimli velice srandovní­ věci, a to, že když jsme si poví­dali s kolegou, tak jsme zapomí­nali české sloví­čka – respektive, si na ně nemohli vzpomenout, dokonce jsme je začali nahrazovat angličtinou a vrchol všeho bylo, že i francouzštinou. Vše mám v paměti uloženo jako velmi pozitivní­ zkušenost a jel bych rozhodně znovu, kdo můžete, tak se nebojte a vyjeďte!

Jste aktivní­ i na poli spolupráce mládeže. Představte nám, prosí­m, Vaše projekty.

To je pravda, dlouhá léta jsem pracoval pro Krajský parlament dětí­ a mládeže Zlí­nského kraje (KPDM ZK) a pro Zlí­n Film Festival – Mezinárodní­ festival pro děti a mládeže. V KPDM ZK jsem začas na konci 1. roční­ku gymnázia, od té doby jsem se snažil udělat něco pro ostatní­ vrstevní­ky mladší­ děti a další­ lidi, kteří­ by z mé práce mohli mí­t užitek. Snažil jsem se přimět mladé lidi být aktivní­, naučit se pracovat, mí­t smysl pro zodpovědnost a organizaci a přemýšlet o své budoucnosti.

Není­ nic lepší­ho než vědět a vidět, že se 4 měsí­ce dřete s projektem – vymýšlí­te, analyzujete a papí­rujete a pak že to krásně vychází­, všichni jsou nadšení­ a lí­bí­ se jim to, je to taková velká satisfakce, že člověk pokračuje dál. Je někdy smutné, jak současní­ mladí­ lidé tráví­ čas. Ano spousta má sportovní­ aktivity, zájmové kroužky, ale někteří­, škola, domů, hospoda a tak dále. Také se mi nelí­bí­, ale to je situace stejná v celé ČR i u dospělých, že se studenti a mladí­ lidé nezají­mají­ – o politiku, ekonomiku, současnou situaci, ať národní­ nebo evropskou.

Ať ti, kteří­ se zají­mají­, tak na ty je pohlí­ženo, jako na divné jedince a na ty, co se chtějí­ před řediteli a učiteli vytáhnout, což osobně nechápu. Bohužel, je to tak, že na toho, kdo dělá něco naví­c, se dí­váme skrz prsty a ptáme se, co tí­m sleduje. Doufejme, že se to brzy změní­ a mladí­ lidé budou mí­t zájem a svět kolem sebe a o to, co je ovlivňuje.

Eurocentrum Zlí­n a Krajský parlament dětí­ a mládeže Zlí­nského kraje dlouhodobě úspěšně spolupracuje. S kterým projektem jste byl nejví­ce spokojený? 

Co si pamatuji za poslední­ přednášku EC (v rámci KPDM ZK), tak byla v době, kdy se prosazovala Lisabonská smlouva a byla velmi zají­mavá a člověku, který nikdy neslyšel podrobnosti a nevěděl o čem je řeč, tak přinesla spoustu informací­. Další­ z přednášek, která proběhla na naší­ univerzitě, byla o programu Galileo, Pan inženýr mluvil velmi zaujatě, a i když bylo spoustu věcí­ technických, tak je vysvětlil a každý si mohl odnést své. Když bych měl ří­ct, který projekt si pamatuji nejví­ce a bavil mě, tak si vzpomenu na Tour d´Europe. Byla to akce, která byla rozdělena na dvě věkové kategorie a ohledně zemí­ EU. A z toho co jsem viděl tak to bavilo i účastní­ky!

Co si slibuji od spolupráce EC a KPDM ZK? Předevší­m je to úžasná zkušenost a možnost. Udělat přednášky, semináře, soutěže a workshopy. Naučit nejen ostatní­, spolužáky, přátele a mladé lidi o EU či vůbec jen o participaci, možnostech Erasmu, ale i sebe a to je odměna za aktivitu. Přeji této spolupráci hodně štěstí­, dobrou společnou komunikaci a ono pověstné “Live long and prosper!”

A slovo závěrem…

Všem ostatní­m studentům bych popřál spousty štěstí­, hlad po informací­ch a využití­ všech možností­ vzdělávání­, práce, cestování­ a všeho, co současná situace umožňuje. Kdo chcete, vyjeďte, kdo nechcete, začněte chtí­t, naleznete nové přátele, dozví­te se něco nového o světě a hlavně o sobě. Nikdy neví­te, kdy tyto zkušenosti, kontakty a informace se vám budou v budoucnosti hodit. A naví­c to pěkně vypadá v životopisu J

Evropské unii, přeji vývoj správným směrem – ať udělají­ správné rozhodnutí­, napravení­ ekonomické zkušenosti, ať potom nemusí­me prosit jinde a ať se postaví­ na nohy. Posilte kohezní­ politiku, strukturální­ fondy a jednotlivé země – začněte splácet dluhy, protože, když jsou nemocné základy, tak dům dlouho nevydrží­ a to samé platí­ pro EU, když budou nemocné jednotlivé země, tak pár zdravých to nezachrání­ a jen budou pohřbeny pod sutinami, takže hodně štěstí­ a ekonomického zdraví­!

Fotogalerie

30 hodin studenta UTB v Evropském parlamentu

Soutěž “Krádež v muzeu”

Od 1. 7. do 31. 1. 2023 probíhalo české předsednictví v Radě EU. K jeho příležitosti pořádá Eurocentrum České Budějovice soutěž o drobné upomínkové předměty s logem právě našeho předsednictví.…

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.