Vážení čtenáři,
v rámci našeho pravidelného cyklu rozhovorů o Evropské unii s názvem Evropa v nás vám přinášíme zajímavou analýzu mladých migrantů Visegrádské čtyřky.
Jedná o rozhovor s mladým mužem z Maďarska, který představuje své motivy k migraci a jeho postoje k životu. Současně potom článek srovnává motivy migrantů v Česku, Slovensku, Polsku a Maďarsku.
Článek je zkráceným záznamem z prezentace Mladí migranti V4, jenž byl prezentován v rámci pravidelného cyklu odborných workshopů Quo vadis Evropská unie aneb Migrace a EU.
Tým Eurocentra Zlín
Jsou mladí migranti V4 ztracenou generací, tedy generací bez hodnot nebo je pouze zasáhla ekonomická krize? Do jaké míry se spoléhají na tzv. mammahotel (tj. jsou podporováni od rodičů, bydlí s nimi a nechávají se finančně podporovat) a do jaké míry se spoléhají sami na sebe? Liší se od předchozí generace migrantů? Nebo je jejich strategií přečkat a migrace do zahraničí pro ně znamená pouze vytrhnutí z nudy a stereotypu?
Než si odpovíme na stanovené otázky, zamysleme se nad mladým migrantem z Maďarska a jeho reakcemi.
Co tě vedlo k rozhodnutí odejít z Maďarska? Maďarsko mi nic nenabízelo. Jak to myslíš, nenabízelo? No nebyla tu práce. Teda práce byla, ale ne taková, jakou bych chtěl já. Život tam mě nebavil. Všude nabízeli samé obchodní zástupce nebo práci v kanceláři a to není pro mě. Já vlastně chvíli doma pracoval, asi rok a půl. Bylo to těsně po maturitě, pracoval jsem v jednom wellness centru, staral se o klienty, zařizoval rezervace, vyplňoval formuláře. Na výšku mě nevzali, tak jsem tam zůstal. Zkoušel jsem taky chvíli doučovat angličtinu a němčinu, ale moc to neneslo. Takže jsi začal hledat něco jiného? Nebo jak tě napadlo, že odejdeš? Jo, potkal jsem jednoho známého, ten už v Londýně dělal, tak jsem se ho poptal co a jak a rozhodl se odjet. Proč zrovna Londýn? A co na to tvé okolí? Tak já chtěl buď Londýn nebo Vídeň, někam, kde uplatním jazyky. To v Maďarsku nešlo. Neměl jsem vzdělání na to, aby to šlo, abych mohl třeba učit nebo tak. A jak jsem říkal, doučování dětí moc neneslo. Takže Londýn proto, protože jsi potkal kamaráda, který tam žije? No vlastně jo, a je to docela fajn město, ne? Mám ho rád už od dětství. Navíc mám v Londýně tetu. Takže to bylo velké plus do začátku. Jen mě to před tím nenapadlo. Teda napadlo, ale rodiče mě od toho odrazovali. Chtěli, abych pokračoval ve wellness centru, a abych se tam vypracoval. Mě to ale hrozně nudilo, fakt. Takže jsi nejprve kontaktoval tetu, požádal ji o bydlení a o práci? Jo. Toto bylo hrozně lehké. Bydlení jsem měl u ní a práci mi taky sehnala ona. Chodil jsem vypomáhat do jednoho obchodu s potravinami. Bavilo tě to? Ani ne, brzo jsem si našel jinou práci. Kde jsi pracoval potom? V jedné jazykovce a taky v baru. Stačilo jim, že mám certifikát z němčiny. Tak jsem učil němčinu. A maďarštinu jsem učil u nás na centru. V jakém centru? No v maďarském centru. V Londýně je spousta Maďarů, co už maďarštinu zapomněli, anebo byli Maďaři jejich rodiče. Měl jsem začátečníky, ale bylo to fajn. Pořád jsi bydlel u tety? No jo, pořád, měl jsem tam vlastní pokoj, dával ji nějaké peníze na potraviny a tak. Taky jsem něco posílal domů. Myslíš rodičům? Ne, sobě na účet. Abych měl, až se vrátím. A proč jsi si je neukládal v nějaké bance v Londýně? Nevím… Jak často jsi si posílal ty peníze? Jak kdy, někdy jsem si poslal větší částku jednou za dva měsíce, jindy jsem si poslal každý měsíc. Záleželo zrovna na výdajích. Hodně jsem cestoval, a to je tady drahé. Takže se z tebe stal pravý Londýňan? Nestýskalo se ti? Ale jo, stýskalo. Já to vlastně chtěl po několika měsících zabalit, jak jsem pracoval v tom obchodě, ale co by mě jako doma čekalo? Jakože za našima jsme jezdil jednou za půl roku na pár týdnů. Musím říct, že jsem se vždycky ale těšil sem, je tady prostě pohoda, nikoho nezajímáš. Taková svoboda. Nechceš se vrátit domů? Nevím, ale jo, asi chci. Ale ještě ne teď, až za pár let, až se budu chtít ženit. Nechceš si vzít holku z Londýna? Vůbec, já mám rád naše holky, z Maďarska. To je to vychování, ony mi rozumí, na rozdíl od holek z Londýna. S pár holkama jsem tady chodil, ale nestojí za nic. Takže tak za 5 let se vrátím domů. Myslíš, že se tam usadíš? Jasně, teď, když mám bakaláře z Londýna, tak se v Budapešti snadno zaměstnám. Už bych chtěl zůstat doma. Hlavně kvůli našim, už stárnou…Cítíš se teda víc jako Maďar? Hm…poslední dobou jo. Přeci jen, mám tam rodinu a tak. Kamarády z dětství, tady se sice s pár lidma z Maďarska v rámci centra stýkám, ale není to ono. Nikde neumí udělat tak dobré lángoše jako v Miskolci na náměstí. Kde je tvé doma? Jak jako? Jako čemu říkám domov? Ano, někdy řekneš tady doma – a myslíš Londýn, jindy zase Miskolc. No jo, to je těžké. Nevím, asi Miskolc. Chybí mi.
Nutná výbava: být flexibilní
Základním slovem, na kterém se všichni oslovení respondenti shodli je nutnost být flexibilní. Měl by být každý migrant před tím, než vycestuje, připravený na velkou životní změnu? A jak se na ni připravit? Stačí mu, když si zakoupí cestovního průvodce a naučí se několik základních slovíček během pár týdnů? Nebo se jedná o dlouhodobou psychickou přípravu, plánování, vytváření strategií, učení se jazyku v jazykové škole a získávání podrobných informací o dané zemi? Znamená flexibilita myšlení schopnost přijmout novou kulturu, novou zemi a tolerovat jiné náboženství? Nebo si pod tímto pojmem představujeme schopnost adaptace na novou zemi a kulturu? Jednoznačnou odpověď na položené otázky bohužel nenalezneme. Jedná se především o souhrn individuálních hodnot a charakterových vlastností člověka. Cesta do zahraničí, dlouhodobé odloučení od rodiny, přátel, známého zázemí a soustředění se na nové životní cíle, adaptaci a nové, mnohdy multikulturní prostředí velkých měst, je pro každého osobnostní zkouškou charakteru. Následně zcela přirozeně vyvstávají další otázky. Jak se migrant chová v nové zemi? Jaké strategie nastoluje? Učí se krok po kroku adaptovat v novém prostředí, kde začíná od nejnižších pozic nebo si lehce zvykne a integruje se do nové komunity skoro okamžitě ? Opět musíme bohužel odpovědět, že určující jsou nejen individuální charakterové vlastnosti člověka, ale také míra a znalosti sociálního chování.
Práce nebo zábava?
Po pečlivém prozkoumání jednotlivých hloubkových rozhovorů lze nalézt u dotčeného vzorku migrantů ve výpovědích několik shodných znaků. Na základě jejich rozklíčování lze následně vymezit čtyři skupiny – typy migrantů, které nabývají podobného chování. Na prvním místě se jedná o typ migranta, jehož soubor motivačních faktorů k migraci byl ovlivněn ekonomickým hlediskem, na druhém a třetím místě se podle četnosti odpovědí a shodných znaků umístil typ migranta dobrodruha a typ sociálního migranta. V prvním případě se jedná o migranta, který migraci nebere jako smysluplnou, v případě druhém o migranty, kteří by bez zázemí v podobě rodiny/přátel nemigrovali. Konečně na čtvrtém místě se umístil tzv. flexibilní typ migranta. Zde se jedná o migranty, kteří hledají novou identitu a společnost, do které by se zařadili.
| typ migranta | typ migranta | typ migranta | typ migranta | ||
| dobrodruh | sociální | ekonomický | flexibilní | ||
| ČR | 7 | 7 | 14 | 1 | |
| SR | 12 | 6 | 12 | 4 | |
| PL | 4 | 8 | 15 | 4 | |
| HU | 7 | 3 | 14 | 3 | |
| 30 | 24 | 55 | 12 |
Zdroj: Pekajová, L. (2014)
Není to tak černé
Dobrou zprávou tedy zůstává, že ekonomický typ migranta, tedy motivace vzdělávat se a získávat zkušenosti v zahraničí je pro mladé migranty mnohem přijatelnější a častější alternativou, než být dobrodruhem tj. odcestovat do zahraničí, cestovat a spoléhat na rodiče. Je samozřejmě nutno podotknout, že počet respondentů nebyl natolik vysoký, aby výsledky průzkumu mohly být generalizovány, otvírájí však zajímavé otázky ohledně migrace a vytváří prostředí pro další diskusi.
Zdroj: Pekajová, L. (2014), vizualizace Arcgis for desktop 10.2, ESRI, podkladové mapy EuroGeographics
Pozn.: Článek je výsledkem 206 hloubkových rozhovorů s mladými lidmi ve věku 25 – 35 let v Česku, Slovensku, Polsku a Maďarsku, které se uskutečnily v letech 2012 – 2013. Podotkněme, že 58% respondentů dosáhlo vysokoškolského vzdělání, a současně 121 odpovědí tvořil pozitivní postoj k migraci (tzn. respondenti již migrovali, případně se k migraci v krátkém časovém horizontu chystali).
Autorka článku a výzkumu: L. Pekajová, 2014
Záznam z akce:
