Vážení čtenáři, až do konce ledna jste měli možnost soutěžit v kvízu, který se věnoval podnikavosti mladých Národního konventu o EU, a soutěži Můj první milion.
V jarním vydání rozhovorů Evropa v nás vás seznámíme s mladým manažerem Janem Horákem, který vyhrál lednový kvíz s názvem Můj první milion. Jaké má zkušenosti s podnikáním a se zaměstnaneckým poměrem? Vyplatí se odjet na rok do zahraničí?
Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v našem rozhovoru.
Lívia Pekajová, vedoucí EC Zlín
I přesto, že stáže a praxe v zahraničí jsou již běžnou součástí života českých vysokoškolských studentů, spousta z nich volí raději tuzemské firmy především z toho důvodu, že se bojí začít žít sami v cizí zemi. Vyplatí se jet do zahraničí na zkušenou?
Odjet do zahraničí se vyplatí vždycky – člověk získá zkušenosti, osamostatní se (pokud dosud samostatný nebyl) a i kdyby to nakonec nevyšlo, může si říct, že to aspoň zkusil. Všude kolem je mnoho lidí, kteří stále jen mluví o svých snech a plánech, ale nikdy je nerealizují. Není nic špatného zjistit, že práce v zahraničí, nebo třeba podnikání není pro mě. Mnohem horší je to nezkusit vůbec. Pokud se práce v zahraničí podaří, člověk získá cenné kontakty, určitý nadhled, prohloubí si vědomosti a většinou si doveze i trochu peněz.
Přemýšlel jste někdy o vlastním podnikání? A co říkáte na soutěž Můj první milion nebo iniciativu Národní konvent – podnikavost mladých?
Mé zkušenosti s podnikáním nejsou moc velké. Mám samozřejmě několik přátel, kteří podnikají (více méně úspěšně), ale já sám jsem od skončení školy až dosud pouze v roli zaměstnance. Mám za sebou několik projektů, které ale neměly a nemají primárně generovat zisk, takže bych to nenazýval podnikání. Jak podnikání, tak zaměstnání má své výhody. Na jedné straně vidina vyššího výdělku, možnost odepsat si část nákladů nebo „flexibilní“ pracovní doba. Na druhou stranu se z toho občas stane práce na 16-20 hodin denně bez možnosti placené dovolené a s nejistou budoucností, viz např. druhotná platební neschopnost. Kdo chce hodně získat, musí hodně obětovat a jít do rizika.
Podporu mladých v soutěžích typu Můj první milion velmi vítám. Je vždy dobré mít někoho, kdo vám s podnikatelským projektem poradí, upozorní vás na věci, které jsou vám zřejmé, nebo je nevidíte a především – dá vám psychickou podporu! Vždy je dobré slyšet – jdi do toho!
Co se týká Národního konventu – asi budete překvapená, ale sleduji ho. Vím, že jsou k daným tématům kulaté stoly s experty a na webovkách pak vidíte výsledek. Více méně se dá souhlasit s jednotlivými závěry a doporučeními. Je důležité sledovat, kam směřuje naše země! Nejvíce se těším na téma energetiky, které bude v březnu, je to můj koníček, takže uvidíme.
Jak vypadá obyčejný den mladého manažera na Slovensku? Mnoho mladých lidí se bojí odcestovat za prací třeba jen k sousedům na Slovensko.
Práce v zahraničí se nebojím. Možná proto, že už na škole jsem měl možnost vycestovat na necelé 4 měsíce do Španělska. Tam jsem zjistil, že je to vlastně všechno strašně jednoduché, užil jsem si báječné léto a něco i vydělal. Tato pozitivní zkušenost se pak asi podepsala na tom, že když přišla pracovní nabídka na rok v zahraničí, moc dlouho jsem neváhal. Motivace byla jasná – posun v zaměstnání, nové zkušenosti, dobré podmínky a možnost zjistit, zda na to mám.
Den manažera na Slovensku je úplně stejný, jako kdekoli jinde. Ráno akutní maily a telefony, poté stihnout vše, co mám na daný den naplánované. Do toho samozřejmě během dne několik nových úkolů, které buď musím udělat hned, nebo je přeplánovat podle potřeby. Pak si naplánovat další den (týden, měsíc), určit si priority a pro jistotu zkontrolovat termíny jednotlivých projektů, abych na nic nezapomněl. Takže celkem běžné, ne? Klíčová je komunikace s kolegy, která občas není jednoduchá, zvláště když se naše zájmy kříží. Základem je věcná argumentace, aktivní přístup, umění jednat s lidmi a nebrat si nic osobně.
Co byste doporučil mladým lidem?
Mladým bych doporučil zůstat nohama na zemi, pracovat na svém vzdělání, aktivně hledat příležitosti, a když už příležitost přijde, nebát se zúročit své vědomosti a zkušenosti. Je možné, že ta příležitost přijde jen jednou. A pokud ji člověk nechytí, může si to pak po zbytek života vyčítat.
