Ve druhé polovině ledna se na Facebooku Eurocentra Plzeň a Eurocentra České Budějovice uskutečnila cestovatelská beseda “Napříč Portugalskem” u příležitosti portugalského předsednictví v Radě EU. O besedu byl velký zájem, naživo ji sledovalo přes sto lidí, celkově získala po měsíci ke dvěma tisícům zhlédnutí jejího záznamu.
Beseda vznikla ve spolupráci dvou Eurocenter – Plzeň a České Budějovice, dále Europe Direct Plzeň a Portugalského centra. Vzhledem k aktuální situaci se beseda odehrála v online prostoru, konkrétně jako živé vysílání na Facebooku obou Eurocenter. Úvodní slovo měla Jana Čechová z Eurocentra Plzeň, která představila všechny organizátory a pojem předsednictví, jehož se ujalo v lednu tohoto roku právě Portugalsko, a připomněla také české předsednictví, které nás čeká za necelý rok a půl. Následně přišla na řadu Štěpánka Huláková z Portugalského centra se svou prezentací o vybraných krásách jednotlivých portugalských regionů.
První oblastí, které se Štěpánka Huláková věnovala, je severovýchodní cíp země Trás-os-Montes. Specifikem této provincie, která ještě do jisté míry uniká davům turistů, je jazyk nazývaný mirandština. Další zajímavostí regionu je jeho etnografické bohatství. Jedním z nich jsou takzvané „caretos“. Jedná se o barevné kostýmy využívané při karnevalech, které jsou součástí nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Další, pro region příznačnou tradicí, je Pauliteiros, což je lidový tanec z oblasti Miranda.
Na západ od Trás-os-Montes se rozprostírá přímořský region Eutre-Douro-e-Minho, kde se nachází také třetí největší město Portugalska Braga. Na předměstí tohoto města stojí barokní chrám Bom Jesus do Monte, který je významným poutním místem. Dominantní součástí celého areálu je monumentální barokní schodiště překonávající výškový rozdíl 116 metrů. Vinho Verde (doslova zelené víno) je specifikem oblasti Minho. Je to mladé víno, které se konzumuje zpravidla do šesti měsíců od sklizně.
Vínu se prezentující věnovala i dále, ovšem přešla k trochu silnějšímu portskému vínu. Porto, v prvním tisíciletí známé jako Portus Cale, nakonec dalo jméno celé zemi a je jejím druhým největším městem. Kromě vinných sklepů můžeme v Portu najít železný “dvoupatrový” most Ponte Luís, na jehož projektu se podílel také Gustave Eiffel. Za zmínku rovněž stojí Palacío de Cristal a jeho rozsáhlé zahrady, Náměstí Svobody či knihkupectví Livraria Lello.
V další části přednášky se Štěpánka Huláková přesunula do centrálního Portugalska. Univerzitní město Coimbra, které žije studentským životem, určitě stojí za návštěvu. Vysokoškolský život v Portugalsku je relativně odlišný od toho našeho. Studenti žijí v takzvaných “republikách.” Jsou to studentské komunitní domy, jejichž historie sahá až do počátků portugalské univerzity. Každá republika má vlastní tradice a ideologii, jejichž účelem je prohlubovat komunitní způsob života. Dalším specifikem portugalských studentů je “Praxe”, což je iniciační rituál, při němž starší studenti dávají prvákům často až ponižující úkoly. Na východ od studentské Coimbry se nachází pohoří Serra da Estrela s nejvyšší horou pevninského Portugalska.
V prezentaci jsme se poté podívali do Nazaré. Je to město na pobřeží s krásnými plážemi, které je známé především díky obrovským vlnám a oblibě mezi surfaři (také zde bylo zaznamenáno několik světových rekordů v surfingu). Po sportu následovala malá odbočka k umění, konkrétně k portugalskému ilustrátorovi, karikaturistovi, sochaři a keramikovi Rafaelu Bordalo Pinheirovi a jeho ztělesnění Portugalska v postavičce Zé Povinho.
Lisabon, hlavní město Portugalska, by vydal na samostatnou přednášku, a právě proto byl v rámci besedy zmíněn jen letmo. Přesto došlo i na portugalskou lásku k fotbalu a osobní zážitek Štěpánky Hulákové ze stadionu klubu Benfica Lisabon. Další srdeční záležitostí Portugalců je „pastel de nata“, což je košíček z listového těsta plněný vanilkovým pudinkem a posypaný skořicí. Zajímavou vlastností Lisabonu jsou pouliční malby a graffiti, které jsou na každém rohu a občas se pohybují na hranici uměleckých děl.
Jižní Portugalsko je specifické korkovými duby. Díky tomu pochází 54 % světové produkce korku z Portugalska, konkrétně z regionu Alentejo. Za návštěvu také stojí kostnice ve městě Évora, město Sagres na samotném jihozápadním cípu Portugalska či pláže na úplném jihu země v oblasti Algarve. Na závěr přednášky jsme se ještě ve zkratce podívali na Madeiru a Azorské ostrovy a také zbyl prostor pro dotazy diváků, které přednáška velmi zaujala soudě dle četných příspěvků v komentářích.
Záznam z živého vysílání můžete najít zde.
Autor: Jakub Šrámek, stážista Eurocentra Plzeň