V pondělí 11. října se v „Zeleném domě“ při Městské knihovně v Rokycanech uskutečnila po roční covidové pauze tradiční cestovatelská beseda, tentokrát na téma „Perly Slovinska“. Přednáška plzeňského Eurocentra u příležitosti slovinského předsednictví se těšila velkému zájmu, převážně z řad seniorů.
Již v červenci při zahájení slovinského předsednictví v Radě EU odvysílalo Eurocentrum Plzeň ve spolupráci s Eurocentrem České Budějovice stejnojmennou cestovatelskou besedu online na Facebooku. Zhlédlo ji na sedm set diváků. Prezenčně v Rokycanech pak na ni v říjnu zavítalo kolem šedesáti účastníků. Jana Čechová z Eurocentra Plzeň jim na úvod nejprve přiblížila priority a logo slovinského předsednictví a upozornila rovněž na blížící se české předsednictví v příštím roce. Dále už se věnovala turistickým zajímavostem Slovinska, a to zejména jeho přírodním krásám – jak na severu země v horách, kde najdeme několik průzračných jezer a velkolepých vodopádů, tak na jihu v oblasti Krasu, protkaném impozantními jeskyněmi, či při pobřeží.
Účastníci besedy prostřednictvím fotoprezentace zavítali nejprve k nejznámějším jezerům Slovinska – Bledskému a Bohinjskému, která jsou obě ledovcového původu. Přesto voda Bledského jezera je díky termálním pramenům v létě příjemně teplá, až kolem 26°, jedná se o jedno z nejteplejších alpských jezer vůbec. Oproti tomu vysokohorské jezero Jasna je výrazně chladnější, nicméně skýtá idylické výhledy na Julské Alpy a je téměř povinnou zastávkou nad Kranjskou Gorou po cestě na horský průsmyk Vršič. Ten je s výškou 1 611 metrů nejvýše položeným sedlem ve Slovinsku a vybudovali ho za 1. světové války zajatí ruští vojáci. Za 1. světové války se vůbec nejurputnější boje odehrávaly právě ve Slovinsku, na takzvané sočské frontě – v údolí řeky Soča, kde byl nasazen mimo jiné také umělec Josef Váchal nebo Ernest Hemingway.
Po fotonávštěvě nejvyšší hory Triglav, jejíž vrchol koupil za 1 zlatý roku 1894 farář a skladatel Jakob Aljaž, se účastníci besedy seznámili s několika perlami slovinského Krasu: jedinou slovinskou UNESCO památkou Škocjanskými jeskyněmi či jeskyní v Postojné, kde první podzemní vlak začal jezdit již v roce 1872 a v roce 1884 tam byla zavedena elektřina coby v druhé jeskyni na světě. V obou jeskyních žije slepý obojživelník macarát jeskynní, o němž se lidé kdysi domnívali, že se jedná o mládě draka. Poblíž jeskyní se nachází vesnička Lipica, kde se chová světoznámé plemeno bílých ušlechtilých koní – lipicánů. Plemeno, jak je známe dnes, bylo vyšlechtěno v období vlády Marie Terezie. V dějinách ho však několikrát čekaly dramatické situace a evakuace. Kvůli Napoleonově postupu se například stádo dvakrát stěhovalo do Maďarska, za první světové války se lipicáni dostali také do Kladrub, kde si je pak ponechali, a tak na nich jezdil i první československý prezident. Koně později ohrozila i německá okupace za 2. světové války, kdy je německá armáda přemístila do Hostouně v českých Sudetech na Domažlicku. Na jaře 1945 se koně ocitli v nebezpečí, když se Němci dávali na ústup před Rudou armádou. A tak jejich záchranu americkými jednotkami koncem dubna 1945 zorganizoval generál Patton. Část koní pak mimo jiné odplula i do Spojených států, zlomek stáda se vrátil do Hostouně a domovské Lipice.
O slovinském pobřeží se návštěvníci přednášky například dozvěděli, že jsme skrze něj ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. získali krátce také my Češi přístup k moři. Druhou šancí, kdy mohli mít Češi ve Slovinsku „své moře“, byl projekt Adriaport. Vymyslel ho a v 70. letech minulého století detailně propracoval profesor Karel Žlábek. Prostřednictvím tunelu rychlostní železnice se měli Češi dostat z Českých Budějovic k Jadranu za pouhé dvě a půl hodiny, a to navíc na umělý ostrov Adriaport, vytvořený z vytěženého materiálu z ražby tunelu, ve vlastnictví československého státu! Nadčasový plán, z něhož později čerpali i projektanti Eurotunelu mezi Francií a Anglií, však nakonec zatrhl Sovětský svaz. Z pobřeží Jaderského moře, které ve Slovinsku měří pouhých 47 kilometrů, se účastníci besedy prostřednictvím snímků pokochali zejména přímořským městem Piran, jemuž se pro jeho malebnost přezdívá „slovinské Benátky“, či přírodní rezervací Strunjan, která je nejdelším nepřerušovaným přírodním úsekem pobřeží v celém Terstském zálivu.
Autor: Jana Čechová, Eurocentrum Plzeň