Zeptali jsme se Vládimíra Křivského z TUL, jak se mu líbil jeho pobyt na Erasmu v Norsku.
Ahoj Vláďo,
- Mohl by ses na úvod trochu představit?
„Ahoj, jmenuji se Vladimír Křivský, je mi 25 let a studuji obor TV-GE na navazujícím magisterském studiu. Pro svoji studijní stáž v rámci projektu Erasmus+ jsem si vybral Norsko. Konkrétně jsem si vybral UNI The Artic university of Norway ve městě TROMSØ. Studoval jsem tam v zimním semestru 2021. Moc rád cestuji, učím se nové jazyky a dovednosti nebo se seznamuji s novými lidmi. Moje hobby je obecně sport, kterého se mi v Norsku dostálo opravdu dost.“
- Podle čeho sis vybral tuto destinaci?
„Vybral jsem si ji především kvůli přírodě, která je v Norsku je úplně jiná než u nás a taky protože přece jenom finančně to tam je trošku náročnější a mimo této příležitost od Erasmu bych se tam třeba ani nemusel takhle jednoduše podívat.“
- Kdy ses rozhodl využít programu Erasmus+ a co si pro to musel udělat/zařídit? Byla administrativa náročná?
„Tento výměnný program jsem se rozhodl využít už při nástupu na navazující studium. Co se týče časového vytížení a mých závazků, tak to byla ideální příležitost. Papírování je všude stejné – náročné. Když však člověk vytrvá a nestydí se zeptat, tak má vše řešení“
- Jaké byly tvé první dny po příjezdu?
„Dobře že na to upozorňuješ, měl jsem tam docela velkej problém. Každopádně ten se vyřešil. Spočívalo to v tom, že jsem nakonec nedostal kolej. Řekli mi to v posledním měsíci, než jsem měl nastoupit, takže jsem ještě na poslední chvíli sháněl soukromé ubytování a musel jsem kvůli tomu bydlet ještě týden v hotelu, než se mi dostala možnost se nastěhovat do ubytování, takže to bylo dost zajímavý.
- Jak se lišil školní systém v Norsku s tím v Ř a v čem spatřuješ jeho hlavní výhody?
„Především vidím největší výhodu v tom, že tam nebyl vůbec žádný důraz na nějaký stres, který na nás byl vyvíjen. Odevzdávané úkoly byly v podobě esejí a i tak bylo zkoušení nastavené, s tím, že hodně pomáhalo to, že většina učitelů uměla skvěle anglicky, takže nám byli schopni a ochotni ve všem pomoci. V tomhle vidím asi tu největší výhodu v jejich školství.
- Jaká byla výše tvého stipendia a zhruba výše tvých životních nákladů? Stačili ti peníze?
„Tohle byl bezpochyby asi největší kámen úrazu – vycestování do skandinávské země. Vše je tam opravdu dost drahé a je třeba to brát v úvahu. Vše tam stojí asi 3x víc, než u nás. V mém případě mi stipendium pokrylo ubytování. Vše ostatní jsem si platil ze svého.“
- Měl si čas na cestování, a kam si se podíval?
„Měl jsem dost příležitostí na cestování, je to vlastně i moje hobby, takže jsem se tomu věnoval, co se dalo. Mimo sólo hiky jsem se podíval do hlavního města Oslo. Do Trondheimu. Taky jsem se podíval do Špicberky, což byl asi jeden z nejhezčích zážitků a TROMSØ samotné je fantastický město. Je to krásný ostrov a dokážu si tam představit i život.
- Po čem se ti nejvíce stýskalo z ČR během pobytu a naopak když si se vrátil do ČR, jaká jedna věc ti chybí z Norska?
„Pro mě to vždycky budou lidi. Na nich stavím veškeré svoje zážitky a štěstí. Ostatní se vždycky dá nějak adaptovat nebo oželet. Správní lidé mi chyběli v Norsku a někteří, které jsem poznal, tam mi chybí zase teď.“
- Dal sis před odjezdem nějakou výzvu, kterou si chtěl během pobytu splnit?
„Tak samozřejmě jsem chtěl dostudovat ty předmět, které jsem tam jel studovat. Pak jsem si říkal, že tam mám hodně volného času, který bych chtěl využít pro sebe a svému tělu. Začal jsem tam hodně sportovat, kromě toho jsem začal pravidelně chodit do posilovny, pak jsem i hodně běhal. Povedlo se mi dosáhnout úctyhodného čísla a uběhl jsem přes 1400 km za ten zimní semestr. Což odpovídá asi 11 km denně.“
- Jaký je tvůj nejsilnější zážitek z Erasmu?
„Pravděpodobně ten výlet na Špicberky, Bylo to na 2 noci, ale vlastně za ty 3 dny, co jsme tam byli, tak jsme stihli prozkoumat celou tu oblast. Pro mě to bylo něco neuvěřitelného. Ta oblast na mě působila hrozně atmosféricky a bylo to něco úplně jiného, než jsem doposud v životě viděl.“
- Říká se, že lidé, kteří přijedou, mají „posterasmus depresi“. Měl jsi ji taky?
„Určitě ano. Je to normální a nebylo to pro mě poprvé, co jsem něco takového prožil. Ten pocit bezmoci, že už spoustu lidí nikdy neuvidím nebo si nevzpomenu na všechny zážitky je nepříjemný. Na to mi však pomáhá a zároveň mě motivuje myšlenka, že o to víc se tam chci vrátit a třeba to všechno někomu ukázat. Případně se tam s někým zase sejít.“
Máš nějaký vzkaz pro možné uchazeče tohoto programu?
„Neváhejte, je to jedinečná příležitost, kdy vám vlastně někdo je ochoten zaplatit skoro půlku vaší půlroční nebo celoroční dovolené. Pro mě to je například možnost, jak jsem se vlastně mohl do Skandinávie podívat, protože je to tam o dost dražší než u nás, ale díky pomoci od Erasmus+ si myslím, že to finančně vyšlo docela hezky a díky tomu mě i zprostředkovali spousty zážitků. Je to příležitost, která by se neměla odmítnout.“
Díky za rozhovor!