PODNIKÁNÍ
V zásadě lze na problematiku přeshraničních fúzí aplikovat jednoduché pravidlo. Fúze podniků, jejíž dopad přesahuje hranice členského státu Evropské unie, by měla být přezkoumána na úrovni EU. Na takové fúze se vztahuje Nařízení Rady č. 139/2004/ES (dále jen „Nařízení"), které přesně stanoví, jaké spojení podniků má význam pro celé Evropské společenství a musí být následně přezkoumáno Evropskou komisí.
Odpovědnost za posouzení souladu jednání s nařízením je přitom přenesena na samotné podnikatele. Fúze, na které se nevztahuje nařízení, spadají do pravomoci členských států. Je potom na podnikatelích, aby posoudili, zda se na jimi plánovanou fúzi vztahuje národní právo členského státu. Pokud ano, jsou povinni požádat o povolení příslušný úřad členského státu. Platí přitom pravidlo, že podniky mají možnost požádat Komisi o povolení i v případě, že daná fúze nespadá do její pravomoci podle Nařízení, pokud to dotčeným podnikům usnadní celý proces spojení (jedná se zejména o případy, ve kterých by musely podniky žádat o povolení ve třech a více členských státech).
Soutěžní právo je v České republice upraveno především v zákoně č. 143/2004 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon"). Zákon stanoví, jaká spojení podléhají povolení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřadu"). Pro podnikatele jsou důležité zejména paragrafy zákona číslo 12, 13 a 14, které definují pojem „sloučení soutěžitelů", definují taková sloučení, která podléhají povolení Úřadu, a určují pravidla pro výpočet obratu.
- Kompletní znění Nařízení Rady č. 139/2004/ES
- Kompletní znění zákona č. 143/2004 Sb.