Putování po projektech: Památník Velké Moravy – Cyrilometodějské centrum

Evropská unie je výjimečnou organizací, která sdružuje řadu evropských států. Od klasických mezinárodních organizací se liší svým charakterem, cíli a velkou provázaností mezi členskými státy. Její smysl nespočívá pouze ve spolupráci na základě jednomyslnosti, ale spíše v hlubší integraci mezi jednotlivými členy.

Tomuto specifickému charakteru Evropské unie odpovídá i její rozpočet, z kterého jsou financovány například výdaje určené na zvýšení prosperity jednotlivých regionů EU a k překonání rozdílů mezi nimi, výdaje na podporu zemědělství či životního prostředí a na posílení bezpečnosti v Evropské unii i v jejím okolí. Na druhé straně ale Evropská unie není státem, její výdaje jsou tedy výrazně nižší než výdaje jednotlivých zemí, které ze svých rozpočtů financují sociální politiku (dávky v nezaměstnanosti, sociální dávky, důchody atd.), zdravotnictví či zbrojení. Také příjmy Evropské unie jsou do jisté míry specifické - kromě příspěvků od jednotlivých členských zemí disponuje EU i vlastními zdroji. Podrobnější informace o příjmech a výdajích evropského rozpočtu naleznete v samostatných rubrikách Příjmy rozpočtu EU a Výdaje rozpočtu EU.

Roční rozpočty a víceletý finanční rámec

Každoroční rozpočet musí respektovat limity dohodnuté v příslušném finančním rámci - první rámec byl vytvořen na období 1988-1992. V 80. letech 20. století se totiž opakovaně stávalo, že navrhované výdaje nebyly dostatečně kryty plánovanými příjmy. Tento problém byl způsoben především finančně velmi náročnou společnou zemědělskou politikou a zvyšujícími se výdaji na strukturální fondy. To spolu se zhoršenou politickou a institucionální rovnováhou systému financování Společenství vedlo k rozpočtovým krizím.

Řešení přinesla reforma, která zavedla tzv. víceletý finanční rámec - to je dohoda, která na několik let stanoví závazné limity, v jejichž mezích jsou pak schvalovány jednotlivé roční rozpočty. Víceletý finanční rámec je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody, tj. dohody mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU. První víceletý finanční rámec byl vytvořen a pět let, od roku 1993 je víceletý finanční rámec sestavován na sedmileté období.

Přijetím Lisabonské smlouvy se víceletý finanční rámec stal součástí primárního práva EU. Revize, která vstoupila v platnost v prosinci 2009, stanovuje minimální délku víceletého finančního rámce na 5 let. Víceletý finanční rámec je přijímán formou nařízení Rady, která ho schvaluje jednomyslně. K jeho přijetí je nutný souhlas Evropského parlamentu, pro jehož udělení je nutný hlas většiny všech poslanců a 3/5 hlasů přítomných poslanců.

Zásadní změnou je zrušení tzv. povinných a nepovinných výdajů, které doposud přisuzovalo Radě EU rozhodovací slovo v otázce stanovení výše povinných výdajů, které vyplývají ze smluv EU (zejména zemědělství), zatímco Evropský parlament měl poslední slovo v oblasti nepovinných výdajů (kohezní politika EU), rovněž ovšem disponoval pravomocí rozpočet EU odmítnout. Nyní má Evropský parlament v procesu schvalování rozpočtu EU rovnocenné postavení s Radou. To se projevilo již při schvalování rozpočtu 2011 v roce 2010, kdy plénum Evropského parlamentu odmítlo kompromis dosažený zástupci Evropského parlamentu a Rady v dohodovacím výboru a EU se ocitla před hrozbou rozpočtového provizoria.

Proces schvalování ročního rozpočtu EU doznal v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy i procedurálních změn. Novou rozpočtovou proceduru popisuje následující schéma:

Zásady rozpočtu