SOUTĚŽ pro ZŠ a SŠ: Jednotní v rozmanitosti

Funkce a členská základna

Mercosur (Mercado Commun del Cono Sur – v překladu Společný trh jihu) vznikl v roce 1991 s cílem vybudovat do roku 1995 zónu volného obchodu a celní unii. Jejími členy jsou dvě nejdůležitější ekonomiky Jižní Ameriky – Argentina a Brazílie. Signatáři zakládající smlouvy (Smlouva z Asunciónu, kompletní znění zde) byly dále Paraguay a Uruguay. Od roku 2012 je členem také Venezuela, přístupová jednání probíhají s Bolívií. Mezi státy s asociační dohodou patří Chile, Ekvádor, Kolumbie a Peru.

Vývoj vztahů a jejich formální úprava

Zpočátku šedesátých let byly vztahy Evropského společenství (ES) se státy Latinské Ameriky včetně států současného Mercosur velice slabé, zaměřené především na rozvojovou pomoc. Obchodní i hospodářské vazby se staly intenzivnějšími v průběhu 70. a 80. let. V první polovině 90. let pak byly uzavřeny Dohody o spolupráci dle článků 113 a 225 Smlouvy o založení EHS s Argentinou (1990), Paraguayí (1992) Uruguayí (1994).

S Brazílií uzavřela ES roku 1982 Rámcovou dohodu o spolupráci dle článků 133 a 308 Smlouvy o ES, která byla po deseti letech nahrazena druhou Rámcovou dohodou o spolupráci, která obsahovala demokratizační doložku (plné znění Rámcové dohody zde),[1] která říká, že „vztahy jsou založené na dodržování demokratických zásad a lidských práv, které naplňují domácí i zahraniční politiku Společenství a Brazílie a tvoří podstatnou součást této dohody.“[2]

První smlouvou s Mercosur jako samotným subjektem je Meziregionální rámcová dohoda o spolupráci mezi ES a Mercosur (zde), která byla sjednána v roce 1995 a vešla v platnost v roce 1999. Ta vnesla do spolupráce obou uskupení nově i aspekt politické spolupráce, nikoliv pouze obchodní či rozvojový. Tato dohoda je považována za základ budoucí zóny volného obchodu mezi EU a Latinskou Amerikou.

V roce 2000 pak začala vyjednávání o Asociační dohodě. Ta by měla zahrnovat hlubší politický dialog, kooperaci a obchod. Jednání však byla přerušena kvůli neshodám nad kapitolou obchodu a k jejich obnovení došlo až na summitu v Madridu v roce 2010 (více zde). Mezitím pokračovaly debaty v oblastech vědy a technologií, infrastruktury a obnovitelných zdrojů, o nichž pojednává i Dohoda podepsaná v roce 2008 na summitu v Limě (více zde).

Klíčové oblasti spolupráce

Strategický rámec pro rozvoj vztahů ze strany EU představuje Latinskoamerický regionální program, který vymezuje alokaci prostředků pro období 2007–2013 (kompletní znění zde). V rámci tohoto programu bylo z rozpočtu EU vyčleněno celkem 50 milionů eur s cílem prohloubit a rozšířit spolupráci s Mercosur, redukovat chudobu a sociální nerovnosti v oblasti, podpořit regionální integraci a posílit vzájemné porozumění.

Od vzniku Mercosur se nerozvíjí pouze dialog nad politickou spoluprací, ale taktéž obchodní vztahy mezi oběma celky. EU je největším obchodním partnerem Mercosuru. Vývoz EU do čtyř zemí Mercosur činil v roce 2016 41,5 miliardy EUR a obráceně vývoz Mercosuru do EU dosáhl v témže roce 40,6 miliardy eur.

Významnou exportní položkou do EU jsou zemědělské, rostlinné a živočišné produkty, vývozy EU do Mercosur zahrnují strojní zařízení, dopravní prostředky, chemické látky či farmaceutické výrobky. Rychle rostoucí ekonomiky Latinské Ameriky představují stále atraktivnější trhy pro evropské firmy a podnikatele.

Výzvy do budoucna

Hlavním tématem současné diskuze je jednoznačně zóna volného obchodu se skupinou států Mercosur. Jednání o FTA, která byla zahájena v roce 1999, byla v roce 2004 pozastavena pro nedostatečnost nabídky ze strany Mercosuru. V květnu 2010 byla jednání znovu obnovena, ale kvůli politické pozici Argentiny později znovu zastavena.

Jednání byla znovu otevřena v roce 2015 a do finále by se mohla dostat na začátku září 2018. Co se týká snížení cel, mohla by to pro EU být zatím nejlukrativnější obchodní dohoda. Spornými body zůstávají nadále evropské dotace zemědělcům, kvóty na dovoz hovězího masa a ochranářská opatření členů Mercosur, především v automobilovém průmyslu.

[1] CIHELKOVÁ, Eva. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, xxxii, 709 s. ISBN 80-717-9804-5.

[2] RÁMCOVÁ DOHODA O SPOLUPRÁCI

mezi Evropským hospodářským společenstvím a Brazilskou federativní republikou; Článek 1, http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:11:23:21995A1101(01):CS:PDF